Syntaxe makra má většinou toto členění.
Třídy jsou opakovatelně použitelné pro práci, která zjednodušuje tvorbu maker.
Všechny třídy, které použiji v makru musím naimportovat. Import obsahuje ce „cestu“ ke třídě, kde je uložena. Poté již mohu takové třídy použít bez této „cesty“.
- Dále pak následují vlastní metody. Zjednodušeně „bloky“ kódu, které vykonávají požadovanou činnost. Dříve se často používalo označení „funkce“ nebo „procedura“.
- mají parametry – vstupní hodnoty objektů, entit - vrací nějakou hodnotu – pomocí return
Parametry se liší podle místa, kde je makro voláno.
Většina metod vrací nějakou návratovou hodnotu - jedna proměnná, nebo celá třída
Typ návratové hodnoty nelze beztrestně změnit - většinou dojde k znefunkčnění makra.
- funkce začínající get – přečtení hodnoty atributu - funkce začínající set – nastavení atributu na hodnotu
Z makra mohu zavolat jiné makro, tímto mám stejný kód na jedno místě, nebo řeším případ, kdy z makra na klientu volám makro na serveru.
Vzorové případy použití maker jsou distribuované s instalací IS Open a mají kód makra začínající „vzor“.
Makra jsou spouštěna na klientu.
Makra jsou spouštěna na klientu.
Makra jsou uložena přímo v pohledu, ve kterém pracují.
Makra použitá ve výrazu jsou uvozena znakem „#“
Makra jsou spouštěna na serveru.
Makra jsou uložena v Groovy makrech
Makra jsou spouštěna na serveru.
Makra jsou uložena v šabloně mailu
Makro má stejné jméno jako spouštěná sestava jrxml
Makro je uloženo v Groovy makrech